Tenhle navázal po 7 letech tam, kde jsem v roce 2014 skončila .. tedy ne doslova. Prostě první krok zpátky na treku. Dvacet kilo a spousta šedých vlasů navíc, ale nevzdávám to. Sice jsem šla vlastně úplně opačným směrem ale důležité bylo znovu začít. A ušetřila jsem si spoustu metrů převýšení.
E3 mezi Jedlovou a Jetřichovicemi je zajímavá například spoustou betonových bunkrů, neboli řopíků, skoro zarostlou rozhlednou v Českém Pralese, nebo nádhernou procházkou v Pavlínině údolí. Vzhledem k tomu, že jsou řopíky zrovna v módě, můžete si ji projít a třeba si některý zamilujete natolik, že se do něj budete chtít nastěhovat. Ale jako pro klaustrofobika - nic pro mě. Na rozhlednu se musí po schodech, takže za mě hlavně Pavlínino údolí. PS: Tenhle kousek E3 jsem šla v opačném směru a vydělala na tom 300 výškových dolů.
Přehled, plus tabulka co hotovo: Suchá data: od Atlantského oceánu až k Černému moři, dle wikipedie má 6,950 km, u nás asi 743km ve dvou částech (452+291).
Podle toho co jsem si načetla E3 začíná v České Republice v Pomezí nad Ohří. Když jako já zůstanete spát v Chebu a poputujete jen na lehko, nejen že se nemusíte tahat s těžkým báglem, ale můžete si dopřát pohodlí. Na start vlakem a můžete vyrazit. Zpátky do Chebu je to pěšky asi 12 kilometrů. Takže celkem pohoda - jazz, pokud se nezapomenete v Chebu na náměstí, nevyrážíte za vedra v poledne a nemáte hotel 4 kilometry od nádraží. A to jsem si ještě přidala v Chebu návštěvu hradu.
Opouštím hotýlek v Chebu a vydávám se vstříc novým dobrodružstvím. Tentokrát nemám záložní variantu, buď dojdu až do Kynžvartu, nebo spím v lese. Nicméně počasí je skoro tropické a tak to zas tolik nevadí.
Tenhle kousek jsem dojela z Chebu zase do Dolního Žandova. Asi by bylo jednodušší přespat někde okolo, jenže já musela zůstat na příjmu a zaplatit za hotel. Takže kromě něco přes čtyři kilometry v Chebu jsem musela ještě dojít z nádraží zpátky na E3. Po cestě jsem potkala třeba radioaktivní pramen (přece jen dál cesta pokračuje na Karlovy Vary nebo Mariánky. Nakonec se mi do toho Kynžvartu dorazit nepovedlo. přesněji řečeno, když jsem volala do ubytovny, že to nedám než zavřou recepci a spím v lese, paní recepční to natolik vyděsilo, že pro mě přijela na rozcestí.