Když začít se svatojakubskou cestu než v Brně u svatého Jakuba. Ještě pořád bojuji s kolenem a depresemi, takže asi nedojdu daleko. Ale už na začátku si dávám jen malý cíl. Každých 100 metrů se počítá.

Svatojakubských cest je po celém světě mnoho a jen u nás je jich (podle a díky společnosti Ultreia) šest. Protože můj přístav je v tomto okamžiku v Brně, začínám pochopitelně Moravskoslezksou cestou a kde jinde než u kostela sv. Jakuba. I když cesta, kterou jsem dneska ušla není moc dlouhá, rozhodně není chudá na zajímavosti. Přece jen je to srdce Brna.

Mimochodem údajně se tu dá na úřadu farnosti získat Credencial. Jenže tolik odvahy jsem v sobě nenašla. Tento kostel je moje srdcovka. Jedno z mála míst, kde se dokáži zklidnit a vnímat svět. Před několika lety jsem tu nechala sloužit mši za moji babičku. Tehdy jsem se v kostele rozbrečela a povídala si s jednou moc milou paní. Nedalo mi moc práce jí uvěřit, že i když babička už není, tak mě stále hlídá. Bohužel zrovna teď se dovnitř nedostanete. Kostel je v rekonstrukci . Dovnitř v podstatě neuvidíte a i zvenku to nestojí za moc. Takže pokud si chcete kostel užít, budete muset počkat (konec má být 31.12.2023, tak uvidíme).

Hned vedle kostela směrem na náměstí Svobody je ale první místo, které (určitě) stojí za to navštívit. Já jsem to tentokrát neudělala, protože si naivně myslím, že moje milovaná polovička by si to užila taky a ta byla na druhé straně republiky. Jedná se o Kostnici svatého Jakuba  a i když Brno znám jako své boty, nikdy jsem tam nebyla. Objevili ji v roce 2001 a otevřená je až od roku 2012. Takže hned jak navštívíme, dodám fotografie a popisky.

Když už budete u vchodu do kostnice nezapomeňte se podívat nahoru na oblouk gotického okna na Neslušného mužíčka. Pokud náhodou tuhle brněnskou pověst neznáte, dejte vědět, ráda se sejdu někde u piva a povykládám. (Mimochodem tohle místo je mým oblíbeným, kdykoliv do Brna zabrousí nějaká zahraniční firemní návštěva a je potřeba udělat prohlídku historických pamětihodností. Očividně nic nepotěší ostatní tolik, jako holý zadek s pořádnou historkou).

Takže od kostela se vydejte podél kolejí šaliny (neplést s tramvají nebo nedejbože elektrikou) směrem na náměstí Svobody. Nezapomeňte se dobře rozhlížet nejen kolem sebe, ale i nahoru a dolů. Mě třeba překvapila upravená kovová brána, kterou si nepamatuji, nebo netradiční výzdoba ve druhém patře nad jedním z obchodů. Pokud Brno neznáte, prohlédněte si morový sloup nebo zkuste zjistit, kolik je hodin podle našeho "orloje". Pokuste se také nepřehlédnout zaniklý brněnský kostel sv. Mikuláše, který stával uprostřed tehdejšího Dolního Trhu (ano, stále jsme na náměstí Svobody).

Pokud se rozhlédnete ještě jednou, tak zjistíte, že ne všechny rekonstrukce jsou zdařilé a tak nádherný renesanční dům pánů z Lipé hyzdí nejen reklamní prapory jisté žluté společnosti, ale i vedlejší OC Rozkvět. Tedy alespoň podle mého velmi subjektivního názoru. Na druhou stranu, když si najdete staré fotografie původního domu Prior, který zde byl vybudován v roce 1950 místo domu rozbombardovaného za druhé světové války, tak ta obnova vlastně není tak strašná. Ale zpátky k domu pánů z Lipé (a ano, vím, že se tak jmenuje neprávem, ale je to napsané na průčelí, tak to musí být pravda, jinak by jim to nedovolili). Rozhodně stojí za to vejít dovnitř, i když si nebudete nic kupovat, vnitřní arkády jsou velmi zajímavé, a vnitřní rekonstrukce, která je doplňuje o kov a sklo naopak celkem zdařilá. 

Prostě Brno je velmi osobité a občas dostanou prostor k vyjádření i extravagantní, bizardní a jiné umělecké entity. Ale díky tomu je vždy něco nového, na co se dívat, protože se v rámci města objevují různé umělecké instalace. (a když nic jiného, barevné oživení v podobě zátarasů a reflexních vestiček dělníků při obnově chodníku tvořily zajímavý protiklad historickému jádru).

Když odignorujete Rozkvět, hned vedle stojí za zhlédnutí novorenesanční Kleinův palác, nebo naproti čtyři Mamlasové (bývala tam vyhlášená cukrárna s nejlepšími větrníky široko daleko, ale bohužel nepřežila (v roce 2016 se prý přestěhovala do Minoritské, ale protože majitel byl starší pán, nejspíš už tam není. Vidím to na další detektivní úkol, který mám před sebou). Možná vás to překvapí, ale právě jsme zdolali prvního čtvrt kilometru (tedy 260 metrů) ze svatojakubské cesty. 

Ignorujte Panskou ulici, která odbočuje doprava (pro architekt-masochisty doporučuji se podívat na její konec, kde je pro změnu zrekonstruovaný "Špalíček") a zahněte uprostřed bloku do průchodu (vede do Průchodní ulice). Přímo před vámi je budova staré radnice, tedy další budova opředená pověstmi - brněnské kolo, drak a především nádherný gotický portál s křivou věží jako odplatou proradným radním (docela by mě zajímalo, jakou šílenost by museli dostat současní politici, aby to odpovídalo). Pokud nemáte kolena v háji jako já, můžete vyrazit na vyhlídku v radniční věži, ale doporučím spíše šetřit síly a užít si vyhlídku z věže katedrály na Petrově.

Zahněte doleva a během okamžiku jste na Horním neboli dnes Zelném trhu (neboli Zelňák). Jak název vypovídá můžete tady sehnat od zeleniny, ovoce, sazenice, květiny a spoustu dalších věcí (v době vánočních trhů i takové které nerostou, nebo naopak už byly sklizeny a přetvořeny v něco hodnotného a chutného). Doporučuji dívat se po stáncích, které mají ve spodní části ceduli se zelenými pruhy, protože označují lokálního prodejce, takže místo rajčat z Itálie a melounu z Maďarska, budete mít jistotu, že zboží neputovalo dál než pár desítek kilometrů. Já jsem odolala, protože představa, že ve svém pidibaťůžku potáhnu tři kila kvalitních brambor mě nelákala ani zdaleka. 

Uprostřed Zelného trhu rozhodně stojí za pozornost barokní kašna Parnas (jestli budeme mít spolu prohlídku znám o ní skvělý vtip, ale není pro Pražáky), které se budu muset ještě někdy věnovat, protože i když ji mám v hlavě jako tu co je na ní spousta holubů a je to poznat, očividně je na ní spousta detailů, které budou stát za lepší fotografie. U kašny zahněte doprava a vydejte se mírně do kopce. Před vámi je ikonické brněnské divadlo Husa na provázku a svatojakubská cesta vede vlevo vedle něj, po schodech až ke katedrále sv. Petra a Pavla. (noční studentské popíjení na schodech zásadně popírám, dvakrát).

Já shodou okolností dorazila ke katedrále přesně v 11 hodin, takže v okamžiku, kdy věrna pověsti a tradici odbíjela poledne. Musím říct, že je to docela hukot, nechtěla bych v té chvíli být nahoře na věži. Takže pokud toužíte po výhledu, přišel váš okamžik a nezbývá než vystoupat nahoru (prý téměř 130 schodů, ale mě tam letos nikdo nedostane, dolů by mě museli snést). Já se rozhodla pro opačný směr, tedy kryptu, kde byla zrovna výstava obrazů s biblickou tématikou (#100kglovesart), takže jsem to měla dva v jednom, starou architekturu i umění. Prostor je velmi zajímavý a i exponáty byly skvělé, nicméně očividně to není pro každého (cituji: To je všechno?, tak to asi nic). 

... a až si katedrálu prohlédnete, můžeme pokračovat dál (aneb všechen popis je zbytečný, prostě to musíte vidět), nicméně právě jsme zdolali dalších 580 metrů naší pouti.

Hned naproti východu z krypty je průchod mezi dvěma domy a schody dolů. Přesouváme se pomalu směrem na Bašty a směrem zpět na hlavní nádraží. Cesta je poněkud klikatá, ale okořeněná výhledem a možností sednout si na okraj zdi a kývat nohama nad propastí (další studentská vzpomínka). Pokud budete pochybovat, kudy dál, vyberte prostě schody, které vedou dolů. Dokud jsou kolem vás cihlové zdi, jdete správně. Poslední schody jsou zpestřené vodopádem a očividně nejsem jediná, kdo měl chuť do něj strčit nohy. (uznávám, že to dítě mělo holinky, takže bylo ve výhodě). Tyto schody ústí na ulici Bašty, která vede rovně až před hlavní nádraží. 

A tady zatím můj průvodce končí. Dav lidí mě vyděsil, chytla jsem panický záchvat a když jsem přemýšlela jestli půjdu dál představila jsem si, že v podstatě dojdu skoro až do práce a to byla poslední kapka. Vlastně ne. Poslední kapka byla, že když jsem přemýšlela, jestli sejít po schodech, nebo jet domů, přijela moje šalina a otevřela dveře. Brala jsem to jako pokyn osudu.

Update: Rozhodla jsem, se že pokračování přes Křenku vynechám. Jednak jsem to už ušla asi tak stokrát, protože to je cestou do práce, a druhak tam není více méně nic zajímavého. Od hlavního nádraží se prostě vydáte nejdřív pod viaduktem (dobře, ten je zajímavý nejen z technického hlediska) a pak podél šalinových kolejí více méně rovně z viaduktu na Křenovou. Minete pracák, vedle kterého je celkem upozaděný zajímavý secesní kostel Neposkvrněného početí Marie (já ho vždycky odignorovala, protože pracák a davy před ním). Na druhé straně ulice je pak zajímavý neogotický rohový dům. Ale to je tak asi všechno. (teď jsem na mapě ještě zjistila, že ta věc, co vypadá jako garáž, když se podíváte před křižovatkou nalevo přes parkoviště, je ve skutečnosti funcionalistická synagoga. Funkcionalismus má prostě v Brně svou pozici jistou).

A pak vlastně není nic moc zajímavého až do doby, než byste měli podle mapy odbočit doprava. (pokud máte hlad, vyberte buď Kebab, nebo Masný růžek, podle obsahu peněženky, oboje vždy výborné.) Tady doporučuji ignorovat doporučenou cestu a jít rovně dalších asi 300 metrů a odbočit doprava až před kolejemi a jít po cyklistické stezce (stejně se na ni za chvíli oficiální stezka napojí a vyhnete se tak hnusné frekventované silnici). Hlavně ale budete mít možnost, prohlédnout si Zderadův (gotický) sloup z 15 století, který se jinak ztrácí v místní zástavbě.

Na to, že tam skoro nic není jsem toho napsala docela dost. Možná to přece jen vezmu na milost a půjdu si některé kousky nafotit.

PS:

• Ne. SvJ není společenství vlastníků jednotek, ale SvatoJakubská cesta.
• Zatím je článek umístěn obecně v dálkové trasy, protože jsem speciální kategorii zatím nezaložila.
• Celkem tento úsek měří 1260 m (tedy bez části s Křenovou), podle hodinek to bylo 1,55km, 35 min, 2779 kroků ... ale čistého času i se zastávkami na focení hodinu a sedm minut. (A rychlou chůzí bez procházky kolem historických památek a okounění, od Jakuba na nádraží 12 minut).
• Pokud už jste někdy na svatojakubskou cestu šli v zahraničí, budete se marně rozhlížet po značkách ve tvaru zlatých mušliček na modrém poli. U nás se údajně využívají klasické turistické značky, jenže to neplatí pro centrum Brna, takže nic.
• Pokud máte pocit, že žádná z fotografií neukazuje hlavní atrakce, tak se nepletete. Přece jen existují spousty mnohem kvalitnějších fotek od profesionálů, takže jsem se zaměřila spíš na věci, které se vám nepodaří tak snadno vygooglit.
• Ptala jsem se miláčka na Kostnici. Říkal ... Kostnici? ... a očividně přemýšlel co chci slyšet. Jeho odpověď zněla: "Vím o ní, lyže sejmout. Ale když tak je vedle skvělej bar!"
• Nabídky na prohlídku Brna pro jednotlivce a malé skupinky přijímám pouze s vidinou piva/vína a výměny historek, které neznám z jiných měst :)